Sport a časomíra
Orientační běh a SportIdent: jak fungují čipy, které se „razí“ v kontrolách
· 6 min čtení
Stručně
- V orientačním běhu se čas neměří pomocí startovního čísla, ale malým čipem neboli SI kartou na prstu běžce, který se u každé kontroly zasune do stanice. Ta zaznamená číslo kontroly i čas.
- Systém SportIdent vznikl v roce 1996 v německém Arnstadtu a od té doby patří k nejrozšířenějším systémům elektronického měření v orientačním běhu vedle dalších řešení, jako je EMIT.
- Novější bezkontaktní varianta SPORTident AIR+ zaznamená průchod ze vzdálenosti až 3 metrů, aniž by běžec musel čip kamkoli fyzicky zasouvat.
- Na rozdíl od silničních závodů zde jeden závodník absolvuje desítky kontrol, nejen start a cíl. Časomíra proto musí ukládat celou posloupnost, nikoli jediný čas.
Orientační běh je jedním z mála sportů, v nichž má časomíra úplně jiný úkol než pouze změřit čas v cíli. Na klasické trati musí ověřit, že běžec v terénu bez vytyčené trasy absolvoval přesně všechny předepsané kontroly ve správném pořadí.
SI karta a „ražení“
Každý závodník nosí na prstu malou plastovou SI kartu s čipem. U každé kontroly ji zasune do otvoru v elektronické stanici, která zaznamená číslo kontroly a přesný čas a vše potvrdí pípnutím a bliknutím. Během závodu na klasické trati s předepsaným pořadím si tak karta sama ukládá celou posloupnost kontrol s časy. Po doběhu se všechna data najednou načtou ve vyčítací stanici.
Vznik systému
Společnost SportIdent založili v roce 1996 v německém Arnstadtu v Durynsku nadšenci do orientačního běhu, kteří chtěli tento sport modernizovat novou technologií pro měření a identifikaci. Od té doby se systém stal celosvětovým standardem tohoto sportu.
Bezkontaktní AIR+
Novější systém SPORTident AIR+ umožňuje bezkontaktní měření: karta se zaznamená už ve chvíli, kdy běžec proběhne kolem stanice ve vzdálenosti do 3 metrů, aniž by ji musel kamkoli fyzicky zasouvat. Při závodech s hustým provozem a při štafetách to urychluje průchod kontrolou.
Proč jde o jiný svět než silniční závody
Při silničních běžeckých závodech RFID čip většinou zaznamenává pouze start, cíl a několik mezičasů na předem dané trati. Více vysvětluje článek Jak funguje RFID čip při běhu. V orientačním běhu si závodník sám volí cestu mezi desítkami kontrol v terénu a systém musí kromě času ověřit také správné pořadí. Proto tento sport používá vlastní samostatnou technologii, nikoli univerzální čtečku RFID umístěnou na trati.
Co si z toho odnést
Orientační běh ukazuje, že časomíru lze přizpůsobit specifickým pravidlům sportu, nejen univerzálnímu měření od startu do cíle. Pro běžné běžecké a cyklistické akce, na nichž stačí několik pevných kontrolních bodů, je vhodnější jednodušší technologie RFID, jakou používá TAQIO. Více najdete v článku Jak vybrat časomíru pro sportovní akci.
Časté otázky
Jak funguje SportIdent?
Běžec nosí na prstu plastovou SI kartu s čipem. U kontroly ji zasune do otvoru ve stanici, případně s novějším systémem AIR+ proběhne kolem ve vzdálenosti do 3 metrů. Stanice zaznamená číslo kontroly a čas a vše potvrdí pípnutím a bliknutím.
Kdy vznikl systém SportIdent?
Společnost SportIdent vznikla v roce 1996 v německém Arnstadtu v Durynsku. Její systém se od té doby stal jedním z nejrozšířenějších řešení elektronické časomíry v orientačním běhu vedle dalších systémů, jako je EMIT.
Jaký je rozdíl mezi klasickým systémem SportIdent a AIR+?
Klasický systém vyžaduje fyzické zasunutí karty do stanice neboli „oražení“. AIR+ je bezkontaktní: stanice zachytí kartu ve svém dosahu, jehož konkrétní velikost závisí na typu stanice. Při hustém průchodu je tento způsob rychlejší.
Proč orientační běh nepoužívá běžné RFID na startovním čísle jako silniční závody?
Závodník prochází desítkami kontrol v terénu, nejen startem a cílem, a musí přesně dodržet jejich pořadí. SI karta ukládá celou posloupnost kontrol i časy přímo do své paměti a po doběhu se vše najednou načte ve vyčítací stanici.