Příběhy a kuriozity
Plavání: dotykové desky, dvě tisíciny z Mnichova 1972 a spor z Říma 1960
· 5 min čtení
Stručně
- V roce 1972 vyhrál Gunnar Larsson polohový závod na 400 m časem 4:31,981 před Timem McKeem s časem 4:31,983, tedy o dvě tisíciny sekundy.
- Po tomto sporu se mezinárodní plavecká pravidla změnila: výsledky se uvádějí na setiny sekundy a při shodném čase je možná remíza.
- Spor z Říma 1960 pomohl prosadit automatické měření: od olympiády 1968 se všechny mezinárodní plavecké závody měří elektronicky.
Plavání je sport, ve kterém se závody často rozhodují při posledním záběru. Právě proto se zde vývoj časomíry prolíná s nejslavnějšími spory v dějinách sportu.
Dvě tisíciny z Mnichova 1972
Ve finále polohového závodu na 400 m na olympiádě v Mnichově se 30. srpna 1972 dotkli stěny Švéd Gunnar Larsson a Američan Tim McKee. Elektronická časomíra ukázala Larssonovi čas 4:31,981 a McKeemu 4:31,983. Rozdíl dvou tisícin sekundy stačil k tomu, aby Larsson získal zlato a McKee stříbro. Při rychlosti kolem dvou metrů za sekundu urazí plavec za dvě tisíciny sekundy jen několik milimetrů.
Rozhodnutí vyvolalo diskusi, zda má smysl rozlišovat závodníky tak jemně. Mezinárodní plavecká pravidla se následně změnila: časy se uvádějí na setiny sekundy a při shodném čase nastává remíza. Přesnost setin a tisícin v jiných sportech porovnáváme v článku Normy měření času.
Dotykové desky
Elektronické měření v plavání stojí na dotykových deskách umístěných pod hladinou na konci každé dráhy. Plavec se desky dotkne, ta kontakt zaznamená a zastaví čas. Omega představila dotykové desky v roce 1967 a na olympijských hrách byly použity v roce 1968. Jejich historie je součástí příběhu oficiálních časoměřičů, který vyprávíme v článku Oficiální časoměřiči: Omega, TAG Heuer a Tissot.
Spor z Říma 1960
Dvanáct let před Mnichovem se o výsledku závodu na 100 m volným způsobem přel celý svět. Australan John Devitt i Američan Lance Larson měli oficiální čas 55,2. Tři Devittovi časoměřiči naměřili 55,2, zatímco tři časoměřiči v Larsonově dráze zaznamenali časy 55,0, 55,1 a 55,1. Ze tří rozhodčích hlasovali při určování prvního místa dva pro Devitta a jeden pro Larsona a hlavní rozhodčí vyhlásil vítězem Devitta. USA se odvolaly s videozáznamem, ale odvolání bylo zamítnuto. Výsledek se nezměnil, plavecká federace však rozhodla, že automatické měření je nezbytné, a od olympiády 1968 se v mezinárodním plavání používá elektronické měření.
Co z toho plyne pro pořadatele
Tento příběh ukazuje jednu věc: pravidla přesnosti musejí být předem jasná. Pokud může nastat remíza, je potřeba vědět, zda rozhodnou tisíciny, nebo stejné umístění získají oba závodníci. Více o tom, jak lze podobné situace řešit při běžných akcích, najdete v článku Typy startu: hromadný, vlnový a individuální.
Časté otázky
S jakou přesností se měří plavecké závody?
Oficiálně na setiny sekundy. Od změny pravidel po olympiádě 1972 jsou při shodném čase možné remízy a tisíciny už nerozhodují.
Jak fungují dotykové desky?
Plavec se na konci dráhy dotkne desky pod hladinou, která kontakt zaznamená a zastaví čas. Systém není závislý na zraku rozhodčích a čas se zaznamená okamžitě.
Proč se v roce 1972 změnila pravidla?
Rozdíl dvou tisícin, který rozhodl o zlatě, se zdál neudržitelný, protože bazén nelze postavit tak přesně, aby měla každá dráha naprosto stejnou délku. Federace proto přešla na setiny a povolila remízy.
Co se stalo na olympiádě 1960 v Římě?
Ve finále závodu na 100 m volným způsobem měli Devitt i Larson oficiální čas 55,2. Rozhodčí určili jako vítěze Devitta, přestože časoměřiči v Larsonově dráze naměřili o zlomek rychlejší čas. Spor pomohl prosadit elektronické měření.